Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po čtyřech letech je tu Freddym Cricienem vedená mordparta s novým albem. Osmým. A co je nového? Téměř nic. A to je možná dobře. Stále je to hardcorový energiťák, který nezpomaluje. MADBALL navíc přesně ví, jak postavit i s jednou kytarou chytlavé přímočaré pecky, které naživo v kotli vytvoří hardcorová nebesa.
MADBALL považuji spolu se SICK OF IT ALL za to nejlepší, co dala NYHC scéna světu. Obě dvě kapely dokáží ve svém věku rozdávat skrze hudbu čistokrevnou energii a hardcorovou radost. Silně melodické přes akordy hnané riffy, hardcorové halekačky a štěkavý zpěv, který tu a tam i intonuje a přechází až někam k syrovému a vysokorychlostnímu rock’n‘rollu. Nové album není nic jiného než esencí receptu, který MADBALL vyznávají už léta a který jednoduše funguje, jen jede na trochu vyšší rychlost.
Sestavu od minulého alba doplnil nový mladý bubeník, který do kapely mnoho přinesl. Mike Justian (UNEARTH, THE RED CHORD) je více než znát. Rytmika šlape na jedničku a dodává albu potřebný lauf, kytary jsou o něco naostřenější a ubylo raperských fragmentů ve vokálech. To je asi největší rozdíl oproti minulosti. Ač MADBALL stárnou, je jejich hudba kupodivu mnohem živelnější než v minulosti. Drobnosti jako hostovačka Candace z WALLS OF JERICHO jsou pak už jen třešničkou na dortu.
7,5 / 10
For The Cause (2018)
Hardcore Lives (2014)
Empire (2010)
Infiltrate The System (2007)
Legacy (2005)
Best Of Madball (2003)
NYHC (EP) (2002)
Hold It Down (2000)
Look My Way (1998)
Demonstrating My Style (1996)
Set It Off (1994)
Balls Of Destruction (1989)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 31:55
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.
